Tvarová (jinak gestaltistická) psychologie zastává názoru, že centrum je vnímání. Zkušenosti závisí na vzorcích, které vznikají v důsledku působení podnětů a další organizaci zážitků. Datujeme jí k přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jedním z jeho představitelů je Max Wertheimer, který zastával názor, že organizování podnětů je podle principů podobnosti. Konkrétně vytyčil zákon kontinuity (návaznosti) pregnance (dobrého tvaru – jednotlivé vjemy jsou hlavně části celku) a v neposlední řádě také mluvil o reproduktivním a produktivním myšlení. Dalším představitelem je Kurt Lewin, ten mluvil o psychologickém poli, ve kterém dochází k duševním aktivitám, které jsou určovány chováním, životním prostorem a prostředí. V tomto poli mohou vznikat konflikty.
Dalším proudem je behaviorismus. Ten se orientuje hlavně na pozorování a používá přitom metodu introspekce, kterou proslavil Wilhem Wundt. Předchůdcem tohoto směru byl již zmíněný Ivan P. Pavlov. Ten zkoumal reflexy v slavném pokusu se krmení psů. Rozdělil tak reflexy na podmíněné a nepodmíněné.
Jeho hlavním představitele byl John Watson. Ten vymezuje předmět tohoto vědního oboru striktně jako studium chování. Tvrdí, že všechno chování je výsledkem podminování a prostředí formuje chování jednice. Další roli zde má posilování, které určuje návyky, a to kladné i záporné.
Dále na tento proud navazuje například E.C.Tolman, který chování vymezuje jako bezprostřední reakcí na podnět ovlivněn dědičností, dřívějším učením a momentálním fyziologický stavem. Potom například B.F.Skinner který zrealizoval několik experimentů, aby určil druhy posilování. Také se s jeho jménem často spojuje pojem operativní podmiňování.
A v neposlední řadě je tu další významný směr psychoanalýza, jehož představitelem byl Freud. Tento směr považoval hlubinné vrstvy ta jádro psychiky.
